Domů
16.08.2011
Paradegate aneb až taková tma tu není
Jak se asi dalo čekat, na téma "queer" akce Prague Pride se ozvala velmi široká škála názorů: od radosti, že už i u nás se něco takového konečně koná, až po zavržení celého podniku i všech jeho účastníků až do horoucích pekel. Dalo se i čekat, kdo se ozve nejhlasitěji, a dle očekávání se i stalo. Co mně však mrzí (a co důvodem pro napsání tohoto příspěvku), je to, jak mnozí odpůrci svůj mírně řečeno nedostatek citu pro věc zaštiťují křesťanstvním, které tak staví do role zdroje všeho tmářství.
Asi dva týdny před tím, než na dané téma ti největší kanóni vypálili svou nejlepší munici, jsem se v podstatě náhodou připletl do předlouhé facebookové diskuse na téma "Modlete se za zmaření akce Prague Pride". Škoda, že ona debata není veřejně přístupná, neboť byla poučná. Kromě příspěvků typu "Sláva, buzny neprojdou" na jedná straně či "Vám se musí narodit teplé dítě, jinak se neprobudíte" na straně druhé se k věci vyjadřovala i řada věřících a mě došlo, že i v rámci křesťanské víry se na věc lze dívat dvěma způsoby: pracovně bych je nazval "názor litery" a "názor lásky",
Začněme s literou. Ani nevěřící člověk nemuže popřít, že zatímco mužské a ženské tělo do sebe zapadají, o dvojicích muž-muž či žena-žena se toto dá říci jen těžko. Zatímco heterosexulaita vede k (společensky nanejvýše žádoucí) reprodukci, praktikování homosexuality má dodatečná zdravodní rizika. Ve světle uvedeného lze tedy celkem jasně rozhodnout, co je přirozenější. Lze namítnout, že nepřirozené nemusí být nutně špatné, nicméně pokud jako zdroj morality uznáváme Bibli, kde je praxe homosexuality opakovaně odsuzována, a to jak ve Starém tak i v Novém zákoně, nemáme jinou možnost než praktikování homosexuality za správné nepovažovat.
Teď se ale na celou věc podívejme z jiného pozhledu: Ať už je homosexualita vrozená či získaná (do této diskuse se nemá smysl pouštět), nikdo, alespoň pokud vím, zatím nevymyslel účinný a humánní způsob, jak homosexuály "předělat" tak, aby jim "nový život" nabídl aspoň zčásti to, co ten "starý". Oním "starým životem" přitom nemyslím nějaké nechutné užívání sí, ale ony obyčejné věci jako zamilovat se, milovanou bytost získat, vzájemně si slíbit věrnost, mít s kým můžu sdílet svůj život, o koho se starat a o koho se opřít. Toto všechno homosexuálům vezmeme, pokud jim vezmeme homosexualitu. Lze namítnout, že homosexuálové mohou žít v celibátu, jako ostatně mnozí heterosexuálové, je tu ale podstatný rozdíl: zatímco hetero- měli na vybranou a mohli se svobodně rozhodnout, pro homo- je to rozhodnutí vynucené. Nedivím se, že na takovou nabídku většina z nich řekne "děkuji nechci". Navíc ne každý je schopen celibát "vydržet". Zatímco "strait" se v takovém případě může "bez ztráty květinky" oženit, co má v takovém případě udělat "gay"?
Pokud máme ctít zásadu "miluj bližního svého jako sebe sama" a "nenakládat na druhého břímě, které sami nemůžeme unést" (oba výroky pocházejí, narozdíl od odsouzení homosexuality, přímo z Ježíšových úst), musíme se ptát: byli bychom my schopni toho, co požadujeme po hoosexuálech, tj. vzdát se své sexuality, blízkých vztahů, zkrátka našeho obyčejného, byť nedokonalého, života? A i kdyby to po nás nikdo nechtěl, jak je to s naší "správnou" sexualitou? Je skutečně vždy tak čistá, jak to Bible požaduje? Obávám se, že to v dnešní "pornografické" odbě ani není možné. A když už soudíme, soudíme homsexuály spravedlivě? Bible například opakovaně kritizuje opilství. Kdo z nás se neopil? A kdo je schopen svatosvatě zaručit, že se už nikdy neopije? Jaktože se opilství běžně rozlišuje na společensky nebezpečné (alkoholismus, řízení pod vlivem) a společensky únosné (to, které nikomu kromě jater dotyčného neubližuje), zatímco homosexualita je špatná sakumprásk? Když se v jakémsi rozhovoru (konzervativního katolíka) Romana Jocha zeptali, kdy se naposledy opil, bez okolků přiznal, že celkem nedávno. Dovedete si představit ten poprask, kdyby se přiznal, že si minulý týden užil v gay klubu?
Ostatně, abych nemluvil jen já, lze též nahlédnout sem.
Páni strážci dobrých mravů, zamyslete se: je to skutečně víra, co nás žene do svaté války proti gayům, nebo navíc ještě nevraživost, netolerance, strach (třeba i z vlastní sexuality)? Co by asi Ježíš řekl účastníkovi Prague Pride? Troufám si tvrdit, že by se s ním snažil mluvit (bez megafonu) a určitě by po něm neházel pet-flašky.
Ne, v nynějším vzepjetí "spravedlivého pohoršení" vidím málo křesťanského. Kdyby oni "svědomití katolíci", co tak hlasitě dští oheň, vzali vážně příkaz "miluj hříšníka" (se kterým se automaticky ohánějí, když se někomu jejich dštění nelíbí), museli by uznat, že homosexuál je podobný člověk jako oni, podobně nedokonalý, jen s tím rozdílem, že nese břemeno navíc. Už to, že ho nese jakž takž důstojně, si zaslouží spíš respekt než odsudek. Pokud by naši "ultras" ony "hříšníky" skutečně milovali, táhlo by je to k tomu něco pro ně udělat (byť by to byla jen modlitba) a ne jim stavět hráze (byť jen modlitbou).
(Autor je heterosexuál, katolík, otec středně početné rodiny, který je rád, že není jeho úkolem soudit svědomí jiných)
Komentáře
(Fu - Mail - WWW)
"Ani nevěřící člověk nemuže popřít, že ... praktikování homosexuality má dodatečná zdravodní rizika."
Popiram. Jaky rizika ma vztah dvou leseb? A jaky ma venkoncem dneska rizika vztah dvou gayu? Jak vyznamne se lisi moznost prenosu AIDS mezi teplejma a heterakama, kdyz jsou zastupci obou kupr. slusne promiskuitni?
"nechutne uzivani si" - homosexualove si uzivaji nechutne? Nechutneji, nez heterosexualove?
Opilstvi - jeho prijatelnost. Dobry postreh.
Libi se mi "naši ultras". Vnitroskupinova diskuse je prima.
(Peter Franek - Mail - WWW)
Jako mluvit o "prirozenosti" je vzdy tezke, nikdo nevi co to je :-) Asi bych pouzil opatrnejsi slova "prirozenost v beznem pojeti katolickeho katechizmu" nebo tak neco, ale jinak diky za pekny clanek :-) PF
ToFu (Martin Šmíd - Mail - WWW)
To NENÍ myšleno jako vnitroskupinová diskuse. To je obrana skupiny před lidma, co si ji berou do úst... Lesby: nevím, dejme tomu, chlapy: nevím, jestli to má cenu rozebírat, ale určité sliznice jsou náchylnější k poranění, určité jiné se naopak samy PŘIROZENĚ zvlhčují...
To Peťo (Martin Šmíd - Mail - WWW)
Přirozenost jsem myslel ve smyslu použití stvořených k účelu Stvořitelem (či přírodou) míněném.
Proč jsem se vůbec namáhal :) (Martin Šmíd - Mail - WWW)
... když tady je skoro přesně to, co jsem ze sebe tak těžce vyplodil.... (http://www.vira.cz...mosexual.html)
Proč jsem se vůbec namáhal :) (Martin Šmíd - Mail - WWW)
... když tady je skoro přesně to, co jsem ze sebe tak těžce vyplodil.... http://www.vira.cz...omosexual.html
(Mirek Jirásek - Mail - WWW)
Martine,myslím,že jste se vůbec nenamáhal zbytečně.Ten váš "názor litery" a "názor lásky" je pro mě podstatný.Pokud nás Bůh nadál rozumem,jistě si přál,abychom ho používali.Když asi před sto lety Tovje vdával dcery,stál před přetěžkým dilematem.Vlastně přesně tak,jak jste to pojmenoval-litera a láska.Nejen dějiny monoteistických náboženství,ale i současnost dokazují,jak to dopadá,když vítězí litera nad láskou.Když nám Bůh kromě jiného dal i dar myšlení,jistě věděl,co dělá.A tak je naším věčným údělem porovnávat psaná i nepsaná pravidla s denní realitou a rozhodovat se sami.Z nejtěžších rozhodnutí bývají ta,kdy je nutno volit mezi pravidly a láskou.Manželskou,mileneckou,rodičovskou atd.Pokud se milují dva lidé stejného pohlaví,je to pro mě láska jako každá jiná.Neposuzuji jejich vztah podle toho,jaké části těla či sliznice přicházejí do kontaktu,stejně jako to nedělám u dvojic heterosexuálních.Ani je nehodnotím podle toho,zda jsou schopni plodit potomstvo.Ani muže a ženu,kteří uzavírají sňatek i když vědí,že z toho či onoho důvodu nikdy nebudou mít děti.Se sousedským pozdravem "Oboře zdar" Mirek Jirásek
Odpověď Mirkovi (Martin Šmíd - Mail - WWW)
Jo, máte v ledasčems pravdu, ale... Problém je, že my často ani nevíme, co druhý nejvíc potřebuje, co je pro něj nejlepší, co mu z lásky dát, a pak nám "litera" přijde vhod. Příklad: kamarádka má nájemnici, ta věčně nemá peníze, neplatí včas, pořád žádá o posečkání, kamarádka je hodná, tak je chce vyhovět, dluh zatím narůstá za meze splatitelnosti a rázem je velikej problém, kamarádka ji bude muset ais z bytu vyhodit, sama utrpí ztrátu... Přitom obě jednaly pravděpodobně z lásky (ta nájemnice třeba k dětem, kamarádka k nájemnici) a v dlouhodobé perspektivě to nikomu nepomohlo. A kdyby naopak nájemnice dodržovala pravidla, třeba by dětem nebo sobě něco nekoupila, ale měla by kde bydlet...
V bibli je spoustu příkazů: některé si dnes umíme vyslvětlit, proč byly dány (nejíst vepřové = vyhnout se tehdy nebezpečným parazitům), u jiných to třeba nevíme (zákaz homosexuality), ale myslím, že vzledem k tomu, že ta pravidla, o kterých víme, se zpětně ukázala vesměs jako prospěšná, nemůžeme nad těmi, která jsou nejasná, úplně mávnout rukou... Ostatně na bibli je postavená celá naše židokřesťanská civilizace - kde bereme právo najednou si z ní vybírat jen to, co se nám hodí...
(Mirek - Mail - WWW)
Případ kamarádky a její nájemnice je jasný,co do pravidel.
Příkazy v Bibli,konkrétně ve Starém zákoně jsou staré víc než dva tisíce let.Takže nejíst vepřové mělo tehdy jistě svůj důvod.
Homosexualita
"Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou.Je to ohavnost."(Leviticus 18,22)Budiž,věc názoru.
"Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti;musejí zemřít,jejich krev padni na ně.“ (Leviticus 20,13)Tak s tímhle se neztotožňuji.
S pojmem židokřesťanská civilizace bych neměl problém,ale nemohu pominout kulturní odkaz antiky.To asi záleží na úhlu pohledu.
Nevybírám si z Bible jen to co se mi hodí,jen některá pravidla mi připadají ve světle dnešní doby řekněme diskutabilní.O hodnotě Bible pro dnešního člověka ovšem nemám pochybnost.
(Martin Šmíd - Mail - WWW)
No, tohle je právě obvyklá věc sporu: žít podle zvyků doby nebo podle bible? Křesťanská víra stojí na druhé možnosti. Jakkoli bych si moc přál, aby to takhle striktní nebylo, musím být konzistentní a když jsem jedhou uznal, že je bible boží slovo, tak ho tak musím brát... Nicméně církve většinou uznávají vědcecké poznatky, byť s určitým zpožděním, takže je možné, že až se ve věci homosexuality vybádá víc a jasněji, že se pohled změní... V první řadě je ale potřeba oddělit teologické argumenty od předsudků ("homofobie"). Zatím vidím "východisko" v uznání toho, že ti, kteří skutečně nemohou jinak, si zaslouží co nejdůstojnější život včetně sobě vlastního vyjádření lásky, a "do postele" bych jim "nelezl", pokud v tom sami nevidí problém. To ale, aby byla homo a hetero uznána na roveň, to moc nevidím a ostatně s tím ani nesouhlasím. Ideál vidím v hotero-rodině. Na druhé straně: od ideálu jsme daleko všichni, ten v tom, ten v onom, takže je absolutně nevhodné se pohoršovat nad tím, že zrovna ten či onen je daleko tak či onak.
Přidání komentáře...